středa 24. února 2016

Ať dělám















co dělám, stejně jsou mé myšlenky v zahradě a na loukách. A ačkoliv nemám vůbec ráda umělé kytky, ten věnec jsem si umotat zkrátka musela:-)))Ovšem  i na těchto mrzutých dnech lze najít něco krásného. Když jsem včera ráno poslouchala  koncert ptáků, zavřela jsem oči a děkovala těm malým tvorečkům, za tolik krásy. Díky, díky a ještě jednou díky! A ano, moje zahrada je i jejich zahrada a oni dobře ví♥

čtvrtek 18. února 2016

Já- superbabka :-)


Jak začít. 14 dní jsem babička na hlídání a mám dojem, že se dříve dočkám důchodu invalidního, než starobního:-) Vše, co se děje, se děje pouze a jen vlastní blbostí mojí a mého vnuka.
To se tak po ránu Jonek vzbudil a chtěl čůůůrat. V hlavě blesk, jen abychom to stihli a jak jsem se tak prudce otočila na posteli, praštila jsem rukou o rám postele a křup. No to byla jen první malá kostička mé ruky. Ale dobré. Hrč už nebolí a nějak to asi srůstá. Ono se s tím ani nic moc nedá dělat.
Druhý úraz utrpěl Jonek. Stál u zamčeného hřiště. Na bráně visel velký, visací zámek, ale brána nedovírala a Jonáš s ní neustále vrzal. Tam a zpět. Tisíckrát řečeno ,,Nedělej to" nabývá stejného významu jako,, Ještě a ještě". A pak už jen má rezignace a bác a rozražené obočí:-)))
Tak jsme se utěšovali, jak máme každý to své bolínko , a že co nás nezabije, to nás posílí!









A tohle je moment, kdy se to stalo do třetice. Chtěla jsem vyfotit krásně zvětralý pařez, ale Jonek byl rychlejší a začal jej rozbíjet. Právě ve chvíli, kdy jsem mu hurtovala  aby to nedělal, že tam bydlí broučci a lesní skřítci, mně podjela noha a já se celá svalila dozadu. Nohu pod sebou, něco křuplo. Dívala jsem se  do nebe, bolelo to jak čert, hlavu v borůvčí, nožky nahoře (  trochu jako ten brouček co spadl na ty krovky a řval auuu, maminko to bolí) a přemýšlela, jak se dostanu domů, Jonek na mě čučel a chvíli si myslel, že jsem vymyslela novou bojovku:-) Když jsem se postavila a chtělo se mi zvracet už si to nemyslel. Domů jsme se nakonec dobelhali. Manžel mně neustále vnucoval, že bych měla jít na rentgen. Druhý den jsem si ráno myslela, že tam fakt budu muset. A tak abych jako neměla čas tam jít, tak jsem začala převlékat postele a prát a uklízet. Koleno sice oteklo do mega objemu, ale přestalo bolet. A večer jsem vyhodnotila, že už je to ok:-) A i když pokulhávám, otok zmizel a já musím přemýšlet o tom, že mám asi nějaké samo uzdravovací schopnosti, či co. Maminka vzpomíná na mé dětství, že jsem byla nemocná tak den a druhý den skákala a oplývala zdravím, a že tohle nikdy nepochopí. Ať je to, jak je to , vyhodnotila jsem sama pro sebe, že s ohledem na svůj věk, ještě držím docela dobře pohromadě:-)


A přes všechna úskalí pletky dokončeny a nový začátek. A pro Jonka ovečka shaun:-))




A ta kniha....je úžasná. A není jen o BIO, ale je o zamyšlení o samostatnosti a produkci a hlavně trvalé udržitelnosti a to cesta má.



                                                                    Věra

pátek 5. února 2016

Proč














máme sněhuláka s ukousnutým nosem? Protože, když vás přepadne venku hlad, je i ta mrkev, kterou běžně nejí, jedlá:-))))))
                                          Pěkný víkend všem Věra