pondělí 23. června 2014

Růžovo limetkové želé a něco navíc


Růže se letos náramně vydařily a dělají velikou radost. Já pěstuji růže především anglické odrůdy asi 4 ks polyantek a zbytek popínavé. Kdysi zdobily moji zahradu růže velkokvěté, ale ty se mi neosvědčily. Tyhle anglické krásky u mně prostě vyhrály. Už v loni jsem vám přinesla recept na sirup z růží. Mám jej zase udělaný, ale napadlo mně udělat želé. Hledala jsem nějaké recepty, pak jsem to udělala tak od oka a výsledek je skvělý. Budete potřebovat 400g lísků růží. Ty dáme do většího hrnce. Prosypeme 6 lžícemi cukru a pokapeme šťávou z jedné limetky. Nakonec přidáme do hrnce i kůru z limetky. Čistýma rukama promísíme a necháme stát 24 hod. Druhý den přidejte 750ml vody, dvě nakrájené limetky a přiveďte do varu. Ihned stáhněte z plotny a nechte vychladit. Přecedit pořádně přes plátýnko. Získanou šťávu smícháme s 1/2 kg želírovacího cukru. Přivedeme do varu a 5 min. povaříme. Dáme do skleniček a obrátíme dnem vzhůru.


A protože nás ještě neopustila sezóna jahod, tak jeden rychlo zákusek Základ listové těsto, rozválet a upéci čtverečky. Krém jsem dělala z jogurtu a zakysané smetany. Recept jsem již uváděla a pak už zdobení dle vaší fantazie.




A protože se blíží doba prázdnin a dovolených, mám i já v úmyslu udělat si takové menší prázdniny na blogu. Mějte se všichni krásně a prázdninově a komu se po mně bude stýskat, Tak mi napište-)
                                Obejmutí ode mně Věra♥

čtvrtek 19. června 2014

Hliník







Fotek v trávě bylo hodně, ale tahle poslední je nej:-))) Tak to vypadá, když je něčeho DOST!

Tak co, líbí se vám Hliník? Už chápete, proč je mým tichým koutem , kde jen tak sedím a přemýšlím?
                                      S láskou Věra♥

úterý 17. června 2014

Zase ta zahrada


Včera jsem vytáhla Johanku za plot. Cíl jasný. Hliník. Místo, které tak miluji. Foťák, dva objektivy....
Stala se chybička. Došel akumulátor. Vlastně to nevadilo. Seděly jsme na břehu, pozorovaly západ slunka, vodní hladinu a povídaly. Jsou místa, která vás nutí přemýšlet nahlas. Říkat věci, které nemáte čas vypovídat za běžného domácího provozu. Jsou to moje myšlenky, pocity, ve kterých už bloudím delší dobu a nevím, co si s tím počít....Snad jsem své dceři mnoho nezamotala hlavu, snad ty mé hlasité myšlenky pochopila♥♥♥











 Fotky udělám a pak třeba i vám napíšu něco z těch svých myšlenek. Ale dnes ne. Přijede  moje sluníčko♥

                                     S láskou Věra♥







pátek 13. června 2014

DIY Tipii v zahradě


Blíží se čas prázdnin, dětských radovánek a odpočinku od školy. Taky jsem tohle období milovala. Sluníčko, jahody,maliny, lítat po lese....Své dětství jsem prožívala ve společnosti dvou sourozenců. Setry Martiny a bratra Tomáše. Nejmladší sestra se narodila až v mých dvaceti letech. Byli jsme hrozní raubíři. Obdivuji maminku, že to s námi zvládla. K létu patří taky stany a přístřešky a my byli tak moc tvořiví:-))). Když jsem dodělala tohle tipii, seděla jsem v něm, ležela a vzpomínala. Vzpomínala na své krásné dětství. Na potůček, který tekl podél cesty domů a my stavěli hráze a tatínek nám dělal mlýnky. Dodnes vzpomínám, jak krásně klapaly. Největším aktivistou ve stavění stanů, bunkrů a přístřešků byl náš Tom. Vzpomínám si, jak jednou maminka pekla buchty honzovky. Musela mu je nabalit do ranečku a že jde do světa. Šel a byl za čtvrt hodiny zpátky. Došel pod hrušku, tam je zbaštil a byl doma, že do světa jich bylo málo:-))). Jednou nás přesvědčil, že udělal super bunkr ve starém lomu, který i za denního světla vypadal hrozně strašidelně. Usmlouvali jsme maminku, že tam budeme nocovat. Sbalili jsme vše potřebné a šli trempovat. Pokud hořel oheň, ještě to šlo, ale když nastala noc, nebyla jsem schopna zamhouřit strachem oko. Martina taky nespala, jen Tomáš spal, jak zabitý. Pořád tam něco šustilo, skřekalo, tak jsme to nevydržely, vzbudily Toma a šli po tmě lesem domů. Byla jsem strachem málem počůraná. Došli jsme domů a bušili na maminku, aby nám otevřela. Hrozně se nám smála. Byli jsme označeni za velké hrdiny a trempovat už chodil od té doby jen Tom. Stejně obdivuji, že nás rodiče takto pouštěli. Tomovi bylo 5 let, Martině 9 a mně 11 let. Byla jiná doba.
Co se týká tipii, já se inspirovala na blogu Mokkasin a tím děkuji za nápad. A pokud máte chuť, klidně se do toho pusťte. Děti vám budou rozhodně vděčné. Je to lehké, dá se přenést, bambusové tyče jsou za hubičku, jen spotřeba látky je větší. Ale myslím, že za tu radost v dětských očích to určitě stojí♥♥♥






I pes pochopil, že tipii je skvělá věc-))

Přeji všem krásný víkend, něco dobrého si upečte, užívejte sluníčka. Obejmutí ode mně.
                                                                  VĚRA ♥

čtvrtek 12. června 2014

Veru, málo píšeš

...řekla mi Kamilka. Proč to řekla? Kamilka mně zná a ví, že jsem upovídaná...Jaká vlastně jsem? Jsem opravdu taková, za jakou mne považují všichni, kteří sledují můj blog? Témat na psaní by bylo hodně. Momentálně mám ale takové to své, štíří období. Méně mluvím, více přemýšlím, více vnímám svět okolo sebe. Nejsem smutná, jen ponořená do své duše♥

,, Nevyjez z talíře, co patří jiným. Mysli na chudáky uprostřed zimy. Přej i jinému, kus jeho štěstí a věř, že dobré skutky se ti jednou vrátí. Nelži, že nemáš dost, máš co ti stačí.  Pohlaď svět dlaněmi, na to je máme a přilož dobrý lék k lidské ráně. Hlt vody tomu dej, kdo o ní prosí a v srdci nos jen to, co poutník bosí. Podívej se do očí dětem a nemocným. Těm co se chytají i stébla v moři. Zkus plachtu rozprostřít, když někdo mrzne a dej mu kus tepla, vždy lépe usneš. Otevři náruč svou, můžeš je chránit. Ty, co svět vyhání a jsou zde sami. Ne nikdy nešlapme po lidské bídě, všichni jsme poutníci a nikdo z nás nikdy neví......Lidskost...tak důležitá vlastnost...a přesto je lidem mnohdy cizí...





Co spadlo z nebe, do nebe se vrátí. Kdo jiným nedá, jako by se sám ztratil......
                                               Obejmutí ode mně Věra♥♥♥

pondělí 9. června 2014

Horký víkend


Víkend byl opravdu náročný. Ze sluníčka měli všichni radost a současně se snažili nějak přežít nečekaný teplotní skok. Natrhané květiny vadly....

Rambler si klidně oddechoval ve stínu koruny jabloně....

Anglické krásky si taky libovaly ve stínu vrby...

Tahle růže ani nevím jak se jmenuje a raději nebudu popisovat, jak jsem k ní přišla:-)))))

Pes se povaloval, kde mohl....

Johanka se schovávala za knihou na terase ve stínu. Mimochodem název knihy je,, Moje tajná válka s Hitlerem". Aby to někoho neuvedlo do rozpaků ....

Mladší syn zalezl do bazénu...

Mně zase donutili péct....

Já  byla kolegiální s manželem a odpočívala doma u pletení. Manžel má alergii a smrká a pčiká a nevidí :-)

A odpočívalo by se dobře, kdyby neustále někdo neotravoval,, Mááámíííí, už ten koláč bude???! :-))))

A mastily se karty.....

Náš fotograf nechal konečně vydechnout i Barunku, která chudera pózovala v kroji a pan fotograf nebyl pořád spokojený. Po kom ten kluk jenom Je? Asi celá jáááá:-))))



Večer bylo potřeba dodat vláhu rostlinám...

A horko tedy bylo. Kámen v zahradě začal soptit!!!!

A kdo je nej hrdina těchto horkých dní? Tato kosice. Poctivě sedí a sedí.....

Ale přežili jsme to ve zdraví a pohodě a bylo toho, co jsme zažili mnohem více, ale všechno vám ukazovat nebudu. Nechám si taky něco pro sebe:-))). Všem přeji krásný týden se sluníčkem.
                                                          ♥Věra♥