pátek 31. ledna 2014

Jak to vidím já

Chtěla bych dnes napsat něco málo o fotografování. Janička na svém blogu má příspěvek o tom, jak se seznamuje se svým novým fotoaparátem-zrcadlovkou. Četla jsem komentáře a rozhodla se něco napsat. Janičce fotoaparát určitě přeju a její zálibu chápu:-)) A protože mám fotoaparáty dva, starý, zlatý Olympus, který udělal většinu fotek na tomto blogu a novou zrcadlovku Canon, můžu říci tohle. Je to hodně o kvalitě fotek, které vzniknou, ale já na obyčejný Olympus nedám dopustit. Já nejsem profesionál, ale samouk a fotím venku, doma,  to co vidím a příjde mi to zajímavé. Olympus má 24x zoom. To znamená, že vyfotit srnku u lesa, která před vámi prchá, to chce reagovat velmi rychle:-). A v tom je jedinečný. Zápasit někde s težkým fotoaparátem se mi tedy fakt nechce. Když jsem  začínala fotit, snažila jsem se vždy zachytit to, jak ten obraz ne vidím, ale cítím. Taky jsem schopna udělat třeba 100 fotek a z nich vyberu jen ty, které se mi fakt líbí. Kdysi se mě na focení ptala Věrka z blogu Carolina Mia a já ji jen trochu navedla a  hned jsou ty její fotky jiné, Ony tak nějak mluví♥. Dokáže s něma vyjádřit ten pocit, který právě zažívá. A proto všem, nemusíte být zklamané, že právě vy nemáte takovou zrcadlovku, fotografujte srdcem a hrejte si. Uvidíte, jakou krásu vykouzlíte. Co měl Dalibor? Hlad. A co se naučil? Hrát na housle♥ Věřím, že Jiráskovy,, Staré pověsti české" znáte:-)
Pro srovnání: fotky vlevo Canon...vpravo Olympus

Olympus

Klidný víkend a hodně radostí z každé vaší pořízené fotografie:-) Obejmutí ode mně Věra♥

středa 29. ledna 2014

Počítačový expert

Nedávno jsem stála na autobusové zastávce a četla poutač, který zval k přednášce o tom, jak ty naše děti nemají rády školu, ale milují ty své počítače. Chvíli jsem uvažovala, že bych se i zůčastnila, ale vlastně proč, když tohle mám doma. A dokonce se to týká i toho nejmenšího člena rodiny. První Jonáškovo seznámení s pc bylo, když nechtěl spávat, ačkoliv jsme jej nosili, zpívali atd a nic. Pak mě napadlo najít na pc nějakou ukolébavku. To, že má rád hudbu jsme už věděli. A opravdu, nikdo nedokázal uspat Jonáška líp, než Jitka Molavcová:-). Jenže pak si ten náš expert všiml, že oni se tam třepetají andělíčci a to bylo mnohem zábavnější. Pc přestala fungovat jako ukolébavka, ale jako zábava. Aby si někdo nemyslel, že leží vedle pc a je klid, to ne. Ani by to nebylo správné. Ale občas mu dcera pouští pohádku, prasátko Pepina. No nevím, co se tomu nebohému dítku na tom tak líbí? Jsou ty děti nějaké jiné. I když se s ním snažíme hrát s hračkama,moc ho to nezajímá. Zajímají jej jehlice, klubíčka, když si s ním povídáte a pořád u toho děláte kašpara, když někdo píše, je zcela fascinován tužkou i papírem a počítač s jeho tlačítky a monitorem jsou prostě nej. Když dnes ráno dceři nablil do notebooku, stačila jsem už jen pronést větu: Já myslela, že malým dětem se kupují hračky za dvacku a ne dvacet tisíc. V každém případě jsou dnešní děti jiné. A rozhodně to není tím, že by je rodiče úmyslně posazovali před vymoženosti dnešní doby , ale ten jejich mozeček je jiný. A Jonášek mi příjde, že má tak 8 a ne 4 měsíce. I vzhledově mi děti příjdou vyspělejší a starší. To ale nic nezmění na mém názoru, že dětem nepatří do rukou pc, ale kniha!!!! Čtení je důležité i jako věc vzdělávací. Věřte mi, že děti, kterou čtou od malinka, nemívají problémy jazykové. To se týká chyb, stylizace i přehledu našich i světových spisovatelů. A já se moc těším, až udržím pozornost malého Jo a konečně zase budu číst i pohádky♥


         Krásný den Všem Věra♥

pondělí 27. ledna 2014

Věneček olšový

Jestlipak víte, jakou barvu má olšové dřevo? :-)) Krásnou, s nádechem červené. Stejně tak je i zajimavá Olše, jako strom. Patří do čeledi břízovité. Listy jsou opadavé,střídavé,jednoduché a pilovité. Květem jsou jehnědy, samčí jsou protáhlé, samičí dřevnatí a připomínají šištice jehličnatých stromů. A já jsem si dovolila doplnit jednoduchý věnec z olšových větví o pro nás netypickou rostlinu Bavlník. A i když u nás neroste, není problém jej zakoupit v květinářsví. Větvička stojí 65kč a je na ní asi 6-7 květů bavlny. A abych věněčku přidala trochu na objemu a vzdušnosti, využila jsem květy popínavé hortenzie. Jako základ jsem použila opět drát. Tak komu se líbí, hurá na procházku a to by bylo, aby jste Olši nenašli♥




 Přeji Vám klidný týden! S láskou Věra

pátek 24. ledna 2014

Trocha sněhu, trocha šití

Když už jsem seděla u šicího stroje, ušila jsem Jonáškovi bryndáčky. Tedy ten první už asi zůstane pro nějakou malou kytičku, která se narodí, protože náš cvalík už potřebuje větší otvor u krčku. Ale došlo i na větší. Za střihy zase děkuji Janičce. Škoda, že mám před sebou 3 směny, určitě bych dál tvořila, ale musím taky pracovat, aby bylo na chleba, že jo?:-)






 Krásný víkend holky Vám všem. Děkuji za to, že jste♥♥♥  Věra


čtvrtek 23. ledna 2014

Tisknu...I love you

Včera jsem uklízela  pokoje u Štěpána a Johanky. Štěpán je taková konzerva. Nic nesmím v jeho pokoji vylepšit, ani ten noční stolek:-). Jeho výrok je typický muže. Nic mi tu nedělej a hlavně na nic nesahej!:-) U Johanky mě zase pobavilo to její nalepené I love u:-). Nevím pro koho to tam má nalepené, ale asi ji došly písmenka :-). Johanka je narozdíl od Štěpána ryze ženská a vítá změnu. Už dlouho jsem jí slíbila nové polštáře na pohovku. Musela jsem to ale vymyslet tak, aby se hodily k těm retro obrázkům. A tak jsem večer usedla a pustila se do toho, co jsem chtěla vyzkoušet dávno. Tisk na látku. Janička Grešáková  mi psala, že je to relax a mám to vyzkoušet. Látku i barvy jsem měla doma už od podzimu, tak jsem se do toho pustila. Zážitek ohromný a radost velikánská. Dnes jsem ušila Johance polštáře a snad se budou líbit♥. A kdo sledujete Janičky blog víte, že tam má příspěvek s šedou. Tak to prosím nebylo fakt kopírování, ale asi se sešel nápad. Johanka měla dávno pevně stanovené barvy. A na Janičku a její šití já rozhodně nemám!:-)
Šedá od nás z obchodu, Puntíky..Veselá jehlička a tisk já sama:-)





                               Obejmutí všem Věra♥

úterý 21. ledna 2014

Život není samozřejmost

Den po dni plyne, jako voda v potoce. Jonášek měl včera už 4 měsíce a já si říkám, jak ten čas letí. Když jsem dnes byla s Jonáškem na procházce, vzpomněla jsem si , jaké to bylo, když byly mé děti malé? Jak jsem to všechno stíhala? Vzpomínala na všechny možné okamžiky, které jsme společně s dětmi prožili. Bylo mi tak nějak smutno z toho, že už nic nevrátím. Škoda.  Mnoho věcí bych udělala jinak, spoustu situací vymazala ze života a spoustu jich přidala. Taky jsem přemýšlela o lidech, kteří se nudí a ubíjejí čas. Já sama s ním neustále zápasím a snažím se současně užívat každý obyčejný okamžik jako svátost, radovat se z každé maličkosti, kterou dokončím. Vyplést vlnu do poslední nítě, dát druhou šanci kytkám, když uschnou, těšit se na jaro a milovat každou vteřinu svého života ♥



         Obejmutí všem...S láskou Věra

sobota 18. ledna 2014

Nebe v hubě

Snad se nikdo nepohoršil nad názvem příspěvku. Tak se totiž jmenují úžasné řezy. Recept přkládám zde. Není to složité, jak vypadá. Trochu mi připomínají řezy Marlenka. Tak pokud máte doma dostatek ořechů, vyzkoušejte. Jsou opravdu nebesky dobré♥





A jeden snímek na závěr z naší zahrady....Už kvete....Krásný večer a obejmutí Všem Věra

 

pátek 17. ledna 2014

Co bude dále ?

Když jsem dnes ráno procházela zahradou, vzpomněla jsem si na písničku. ,,Když dva jsou jako jeden, i v máj promění se leden". Že by za ten teplý leden mohla láska mezi lidmi ? A že by ji bylo na světě opravdu tolik, že by mohla způsobit takový chaos v počasí? Kdyby to bylo o lásce mezi lidmi, bylo by to krásné. Jenže to bude asi v něčem jiném. Taky mám pocit, že stejný chaos, který panuje venku, panuje i uvnitř mně samotné. Mám pracovat na zahradě? Můžu stříhat keře, dohrabat listí, sadit růže, stromy....A v té chvíli se mi vybaví měsíc leden. To je měsíc, kdy má zahrada i já odpočívat! A můj mozek si pokládá další otázku. Co bude dál? Když v lednu je jako v máji, budeme v létě sklízet heřmánek a na podzim šípky, nebo bude sněžit? V každém případě je to špatně. Budou přemnoženi všichni škůdci v zahradách i na poli, včelaři  se už nyní bojí o včelstvo atd. Tak tě přírodo snažně prosím, naprav rychle to, co zanedbáváš. Je nejvyšší čas!






                                         Krásný víkend. S láskou Věra♥

čtvrtek 16. ledna 2014

Nový projekt

Tak jak jsem měla včera pocit, že mám umřitý mozek, tak se mi do rána zase vzbudil:-)) Včera jsem se zařekla, že nebudu vymýšlet nic, nad čím bych měla přemýšlet. Že si budu v tichosti a klidu plantat ponožky a přežiju ten útlum svého mozku. Ohoho....Už večer při pletení jsem si vzpomněla, že už dlouho plánuji uháčkovat deku. A tu se ten můj mozek začal probouzet. Volba barev byla jasná. Jemná a pastelová. Pak ještě zvládnout ty čverečky a půjde to! Tak, čtvereček jsem zvládla a tak se mi to líbí, že ponožky opět odsunu a budu tvořit:-). Tak, snad se dílo podaří a na jaro budu mít doma zase něco nového a milého♥





             Obejmutí ode mně♥ Věra

středa 15. ledna 2014

Na jaro

Bezešvý svetřík je hotov. Je malinko větší, takže bude Jonáškovi sloužit na jaře. Upřímně, už bych to jaro brala. Kdyby byla venku ladovská zima, prosím, ale to šero, sluníčko v nedohlednu, to se mi nezamlouvá. Ale to je nás určitě víc. Co se týká svetru, moc se mi tato verze pletení zamlouvá a určitě nezůstanu jen u jednoho. Holky, ráda bych vám napsala něco milého a pozitivního, ale asi mi umřel mozek:-)))) Mám Vás moc ráda:-). ♥



                    S láskou Věra♥

pondělí 13. ledna 2014

Víkend v obrazech

Víkend u nás velmi tvořivý nebyl. Spíše relaxační, pohodový a slunečný. Počasí venku zcela vybízí ke klidnému odpočinku. Svetřík už tedy skoro mám, ale se zkoušením je to horší. Rozmotat mi klubíčko, to by Jonáškovi šlo, ale zkoušet svetr je už menší a značně nemilá zábava. Na zahradě se  podivuji všem bylinkám, které neustále rostou a tak můžu znovu sklidit tymián, šalvěj aj. Levandule jsou košaté a pokud nezmrznou, snad krásně v létě pokvetou. A ještě jednu vychytávku z víkendu mám. Pekla jsem koláčky bez kynutí od Ajky a napadlo mě přidat do drobenky nahrubo podrcené ořechy. Vřele doporučuji♥




                                                       Všem pěkný týden. Věra♥

pátek 10. ledna 2014

Květiny v lednu

Už  v prosinci se těším na leden. Mám  pocit, že jsem tak trochu blíž tomu jaru. Počasí, které nás zatím provází, má nahradit sníh. Už ho ani nechci. Stála jsem o něj o vánocích, teď už ne. Docela se mi líbí, že si ze zahrady nosím neustále čerstvou petrželovou kytku a taky sedmikrásky dělají stálou radost. Menší radost mi dělá krtek, který se rozhodl porýt celou zahradu. Ale už jsem si na něj zvykla.Jelikož neryje u žádných mých sousedů, pojímám podetření, že se mu u mě na zahradě líbí:-). Na lednu mám ráda ještě jednu věc. Už včera došel katalog Starkl a v nabídce opět popínavá růže Elfe.  Dva  roky odolávám, ale rozhodla jsem se ji koupit. Taky jsem dnes byla v obchodě se semeny a už jsou doma:-) Paní prodavačka se mě ptala, vy jste i v loni kupovala len, že jo? Má dobrou paměť:-). A nebyla bych to já, abych neskončila nákup v květinářství. Když už ty květiny nejsou venku, dělám si radost doma. Vím, že jsou květiny drahá záležitost, ale i jedna růže potěší♥. Mám je ráda v každé podobě. Čerstvé, usušené i látkové. Jediné co nemusím, jsou kytky umělé. To ne. U látkových je výhoda, že vám vydrží taky dlouho a není to plast! Těch máme kolem sebe dost. Tento věněc jsem dělala před rokem a je stále krásný. A komu se nechce utrácet za živé květy, myslím, že tohle je ideální řešení. Látka byla původně bílá a je barvená kávou. Návody na kytičky určitě najdete. Základem je kruh z drátu, omotaný toutéž tkaninou a kytičky nalepené pomocí tavné pistole. Tak kdyby jste se nudily, máte trochu inspirace ode mně♥




                                                   Krásný víkend. S láskou Věra

středa 8. ledna 2014

Cukr,sůl a bič

Tak sladké a milé. Ano, přesně tak popisuje Epipa pletení svetříků od krku, kde odpadá téměř všechno sešívání dílů. Výborný nápad! Jenže, jak přijít na přesný počet ok pro určitou velikost???? Jeden pokus střídal druhý, pletla jsem, párala, pletla, párala....Beznaděj, vztek, slzy na krajíčku, ale....ne, já na to musím přijít!!! A tak jsem do půl noci tvořila poslední pokus, počítala, přemýšlela a do toho se učila Johanka na písemky. Říkala, mami to nedám a já na ni, já taky ne:-) A  její tvrdohlavá hlava, která chce tu jedničku se nápadně podobá té mé, která jede na plné obrátky a přemýšlí, kreslí, počítá, plete a nakonec vítězí!:-) Konečně jsem na to přišla, hurá! Ale bez toho největšího pomocníka bych to určitě vzdala:-) Jonáš miluje jehlice a klubíčka a jak to cinká. A když se dostane ke klubku, je prostě jeho:-) Velká zábava:-) A jestli se mi svetr povede, určitě ukážu ♥



 Babi, kde mám to klubko???:-))

                                             
                         Mějte pěkný týden. Obejmutí ode mně Věra♥